Lživé doteky

Cestami spoutaná,
Nevyslovená touha vše roztrhat,
A v opilých dnech,
Nálézt smysl našich omylů,
A zahodit tu nekonečnou vinu,
Kterou jsme jeden druhému věnovali.

Asi vždycky někdo dříve odchází,
Snad pro dobro obou.

Neobratně se pokouším milovat,
Lhát v každém doteku,
utíkat (po)tichu a v noci se vracet,
Svítáním krást pánské košile,
Aby alespoň mé svědomí zůstalo zakryté,
A v černé kávě nálezt naději,
Co jsme někde ztratili,
Nebo snad nikdy nebyla?