Stín anfasu

V záři reflektorů hasne má záře,
pod tíhou makeupu tajím zjizvené tváře
co s aplausem prasat v auditoriu mizí,
já Amor sám, všem však cizí.

Jako mys v pevnině zasazen
zbytečnost postrádám,
v objetí jedné z žádných dam,
po noci přijde noc
a pro mou utajenou zlost,
namísto naděje pouhý sen.

Jako útes pod přívalem moře,
tak polštář v nocích trpí
můj, když pod tíhou hvězd změti
vzlyká tmou tak choře.

Vidlice namísto nože proniká mi aortou,
když klečím nad svou mdlou,
už spadl hvězdný prach,
slunce vítá nový den.