Dětství

Dětství mé,
tam, kdesi v dálce ztracené.
Kdepak je asi ten čas,
ve vzpomínkách ukrytý v nás.

Vzpomínkám dveře otvírám,
s láskou se jimi probírám.
Spousty toho vrátit bych chtěla,
abych se jako tenkrát měla.

Tvář do svých dlaní schovat,
moci si bezstarostně prozpěvovat.
Jen na chvíli holkou malou být,
v trávě nožkama bosýma skotačit.

Tátovi na klíně, sedět znova,
slyšet jeho moudrá slova.
Věšet se na něj, jak opička malá,
"táto, ráda jsem si z tebou hrála."