Skrz

Anotace: Zase jen proud myšlenek, bez jakéhokoliv záměru či závěru.

Skrz temnotu,
kroužící jak racek nad mořem,
probíhám já nocí,
jako slunce letním dnem.

Tikající hodinky,
na mé ruce leží.
Jejich ručičky,
jsou nejvyšší z vysokých věží.

Modlím se k ránům,
k nocím ospalým.
A čas běží,
více než mě, lidem pomalým.

Chtějí utéct,
Zanořit se do peřin
Mohou však jen brečet,
odpočítávat poslední z těch vteřin.

Tak to vidí oni,
skrze měsíční sklo,
mohou však novou vůli zrodit,
aby jim však v krku nevyschlo.

Bojí se bojí,
o své jistoty nezdařilé,
o své půvaby rozmařilé,
o svou krásu prodejnou,
o svou mysl proradnou.

Skrze svá těla,
nastražují druhým děla,
co vypálit přímý zásah umí,
a spálí vše, co se pod srdcem tulí.

Skrze měsíční sklo,
ukazují druhým své prohnilé dno,
které je pro nás k pláči,
které nám nahání husí kůži,
nejsme vaši spoluhráči,
jsme ti, kterým ti odporní za svůj život dluží.