Anotace: ...
Měsíci stříbrný
my nejsme bez viny
tíží nás lidský čas
tíhou se prohýbá náš pas,
Ó luno spanilá
slovem jsem zranila
odpusť mi hříchy mé
karmu získat nechceme,
Ty králi nebes
prosím tě, odpověz
co dělat máme
kdy zpět zavítáme
vrátit se tam
ač možná není návratu
ptáš se kam
přec na rodnou planetu
Je nám to někdy
souzeno?
20.03.2011 21:06:00 losscar
krásné zamyšlení, moc hezky napsané, ptá-li se člověk na otázku, čeká že bude ihned zodpovězena, a nejlépe tak jak si sám představuje, ale odpověď nemusí vůbec zaznít a i přesto může být otázka zodpovězena, stačí se naučit naslouchat, třeba jen obyčejnému tichu, a člověk se dozví neskutečné!
17.03.2011 10:35:00 Elča
Líbí se mi tvoje slovní obraty... přijde mi jenom škoda pravidelných rýmů "za každou cenu"... přijdou mi občas trochu nepřirozené