Touláš se životem co voní
jsi chmýří do pampelišek
vaneš touhou babího léta
zníš svalnatým dusotem koní
co podkovami tepou do skalisek
když hustá hříva jim léta.
Touláš se a roky jdou
jsi nektar pro včely
třpyt ranních vlhkých ros
stromoví co hrdě hrudě pnou
potoky krás co nejistotu vymlely
a já mohu zase po nich toulat se bos.
Touláš se vnitřní hloubkou
jsi ryzí
v děravých botách
co pod tvrdou slupkou
jsi známá i cizí
ta pravá v hodnotách.