..k cílům..

M ě l  právě
vyražený dech
/ mrznoucí páry květ /
když zadíval se směrem ke mně
k mé projasněné hlavě
do vzdálenosti miliónu let
výš po schodech
určených bodem času Země…

…byl omotaný drátem rozžhaveným
tak vzala jsem si azbestový plášť
a místo šípů rampouchoví
a pod podvazky tuby mlžné pěny
a víno k posilnění / ač mívám k němu zášť
odkáplo z chladné čepele

pak nasadila výraz sněžné sovy

k nosu mi stoupal dým
co pálil clonou všechno další
pukaly vzdechy, teze domnělé

/ já zvedla jenom límec, jako v čase zim /

když pad´mi k nohám jako padlí andělé
bez barvy v očích, bez skvrnek i falší
obličej ztvrdlý měl / vlastně my oba
a vlasy zpopelněné
i kůži kmeta věky přestárlého

zvláštní to pohled, sfinga novodobá
co vesmírem se žene
/ i se svým ruksakem /
a přes svou schránku mluví v tichu něhou
cosi o iluzi spojené se zrakem
při rozdělení duší

Pravdě byl blíž, než možná vůbec tušil!

V své mysli však teď jediný měl cíl!
ano, tak dva... / i Vy to tedy víte /

Chtěl na sever, aby se ochladil


…a potom další, jenž osudem mu jistě předurčíte…