Zastřená upíjíš tmu
hloubavým tónem noci
až do svítaní ke dnu
na pokraj vyšší moci.
Vyšší možná boží
praskáš pod tíhou neřesti
když karty ti vyloží
cikánka z náměstí.
A v nich láska i bolest
pokaždé když hledáš začátek,
tak vždy je tam jen konec
směrem nazpátek.
Že uvízla si v čase
a stále zdá se ti stejný sen
o vnitřním zápase
co nejde vyhrát každý den.
v určitých situacích životních není výtězů ani poražených.. moc se mi líbí
27.01.2011 13:28:00 | zelená víla
Pěkné obraty, nápadité a zamyšlenkové dílko. Moc se mi líbí. ST!***
26.01.2011 18:02:00 | NikitaNikaT.
a zdát se bude, dokud nevyhraje
a potom jiný, s kterým roste výš
ten vnitřní boj nás navenek jen saje
však posiluje! A já vím, že mi rozumíš...
26.01.2011 17:14:00 | šuměnka