Zastřený hlas
zní sklíčeným vokálem
někde hluboko v nás
cizím terminálem.
Jsme jako cizinci
s vlastní řečí
nikdo nám nerozumí
jsme jako bídníci
co na pranýři klečí
ku posměchu na výsluní.
Obnažili nás
ale stejně to nechápou
že city dozrály do konečného utržení
nastražily past
a stále tápou
jak člověk v druhém může být tak uvězněný.
Milovat až za hranice nekonečna
uvolňovat endorfin
hormon štěstí
milovat až tak že je nám nebezpečná
jako heroin
když nám dávku naší lásky závidí.
... závis(los)ti ... čeština je krásný jazyk,takový víceúrovňový, nemyslíte? :-))
27.01.2011 18:25:00 | Helena Lovecká
Tak abych se přiznala,závist opravdu nemám ráda...
když se však ohlédnu nazpátek
aspoň jednou tam byla...jinak bych asi lhala:)
jinak jsem velice ráda,že jsem si tuto krásnou básničku přečetla...bylo to hezké čtení. o))
27.01.2011 16:28:00 | střelkyně1
kdo čistě miluje, nikdy nezávidí
ten dává naopak do druhých lidí
a mluvit nemusí, všichni to vidí...
27.01.2011 15:29:00 | šuměnka