Blížím se k sobě.
U sebe blízko,
věčně na konečné,
i co by kamenem
dohodil.
Vlastně házím.
Ale na rekord to není.
Omotaná síťkou na motýly
míjím cíl.
Je to nízko.
Žebřík vzala voda,
tak asi proto.
Nebo je to nařízení.
Ale čí ?
Cestou necestou.
U nohou kvítka.
Pomněnky,
čekanky,
vratiče.
Proto smím.
Zamyšlenkové básenka... bolí, když cíl se víc a víc vzdaluje, člověk ne a ne dosáhnout, možno je potřeba, pokusit se dosáhnout onde, kde má větší smysl.
31.01.2011 21:35:00 | NikitaNikaT.