leden pere mraky v ledových korytech hor

.



z dáli znějí zvuky kterým nerozumím
jako když srdce tluče o kamení
jako motýli v síťce polapení
nebo beránci co ovčák umyl

vidím most (a někde nad ním šňůru)
tak cestou k němu kráčím
odkládám tíhy do bodláčí
a lehce stoupám vzhůru

zvědavá míjím cestu i most
vydávám se po napnutém laně
mám strachem vlhké dlaně
jdu a pískám si.. pro radost

(a myslím si: mně hoří lýtka
a tobě hlava
jak se tak někdy stává

jsem masožravá kytka
a přítulná šelma
co tlapku za tlapkou
jde po laně co hrozí oprátkou
ochočená.. věrná

já a ty.. prazvláštní jsme tvor
jsme dva a přitom jeden..)

a vtom koukám: za všechny měsíce dře leden
chudák.. pere mraky v ledových korytech hor



.