Dnes narozeniny bys slavil,
kdyby osud Ti léta nezkrátil.
Dnes jako tenkrát byly bysme spolu
a na lyžích spouštěli se ze sjezdovky dolů.
Každý rok jsme na lyžích slavili
a túry po horách podnikli.
S Tvým odchodem už to není,
zbyl jen smutek a vzpomínání.
Dnes u Tvého hrobu jsem stála
a k nebesům se podívala.
Na malou chvíli mraky se protrhly
a sluneční paprsky ke mě dolétly.
To Tvé paže mě pohladily
a slzy mi osušily.
Vánek zašeptal. „Neplakej,
i když mě nevidíš, pořád tu jsem“.
Tak táto měj se na obláčku v ráji,
kde jsi Ty a tvoji kamarádi.
A pozdravuj je od nás všech,
na jaře pro Vás budem ve skalách lézt.
věřím, že jste oba si v ten den sjeli svoje
a jako kdysi užili si malé velké radosti
že hora jala se Vás znovu sebou pohostit
a přijala Tvou vzpomínku do svého předpokoje...
31.01.2011 20:20:00 | šuměnka
Chjo Tami..jak tohle znám
člověk si musí i smutek odžít a někdy to trvá moc dlouho..vím co říkám..
31.01.2011 08:44:00 | Mbonita
bolest tam uvnitř zůstane..ale to krásné a vzpomínky ..ty ti už nikdo nevezme ani to co tě naučil a odevzdal..to co zanechalo
ve Tvém srdci navždy stopu..jeho láska,ta bude nesmrtelná Tamaro,navždy!
30.01.2011 19:25:00 | xoxoxo
To je smutné Tami:-((.Zrovna včera jsem také byla na hřbitově a světýlka rozzářila do ticha:-((
30.01.2011 16:58:00 | CULIKATÁ