Návraty

nemám inspiraci ...
stará slova se mi vrací
jako ptáci
co se nenaučili ještě létat
přesto z hnízda vylétají
ale za chvíli jsou zpět
možná proto,
že mám ještě něco uvidět,
že mi chtějí ještě něco říct
chtějí mi ještě ukázat
„i tohle je svět“
svět lží a předsudků
přijmi to,
že někdo jiný ...
... ale i ty ...
to má jinak
než krásně narůžovo

.
.
.

ale takto to přece nemůže skončit
křičí něco uvnitř
ještě ne
snaž se trochu
a hledej

zadrhávám
sama spávám
tohle není to pravé
zase „není“ JE tam, ach né
kéž by bylo všechno krás-né

.
.
.

zase staré „kéž“ a „kdyby“
znáš to, „kdyby ryby...“
změň to,
sílu máš
a vůli taky
nechat rozplynout ty mraky
a uvidět to čisté prázdné nebe,
které JE za nimi,
respektive v nich,
mraky jsou v něm,
jsou jeho stálým obsahem
toho vody koloběhu
na zemi tu zrozeném

je v tom krásné přirovnání
v tom životě praštěném

slzy pláčou z očí – mraků
vzteky bouří
bez padáků ...?
úsměv den nám prozáří
jako slunce
na pláži

v přírodě i jednotlivci
vše se děje
v oku sklivci