*
díval ses už na svůj stín
jak se mění
někdy je delší
než den vhodný k umírání
jindy tak kratičký
jako obava z větrných mlýnů
možná je to tím jak stále hledáme
a nacházíme to co nechceme
nebo si alespoň myslíme, že to nechceme
a to co bychom chtěli
je někde ukryté
nebo si to natáhlo škrabošku
a šmajdá to kolem nás
a my jsme tak zaslepení jeho maskou
že nic nevidíme
přemýšlíme o matematických přesnostech
vkládáme do vzorců celé bytí
a očekáváme výsledek hodný Enštaina
nebo Galilea
co já vím
jenže
ono by stačilo
nafouknout pár barevných balonků
a pouštět je do oblak
nebo postavit pyramidu z pomerančů
a nechat si prosvítit dlaně
malými slunci
*
zrovna jím pomeranč
a tvořím si z něj vždycky kvítek lotosu
i možná vypadá jak okrášlený létající talíř
ve světle malých svíc ho stíny zvláštní halí
a mohla bych i klidně stvořit báseň z patosu
a dát ji komukoli všanc :)
07.02.2011 19:02:00 | šuměnka
My obyčejní lidé vidíme, vtip je v tom, jestli chtějí vidět ti, co mohou věci zmněnit...ST
04.02.2011 19:29:00 | Sladkalu
Krásně to kouzlíš na modru, Tvé dílko je přemýšlivé, lehce snivé ST!***
31.01.2011 20:51:00 | NikitaNikaT.
větrných mlýnů se nebojím
a přeji si ten nejkratší
den k umírání
z balonků jsem už vyrostl
a matematické vzorce
pomalu zapomínám,
jen ty pomeranče beru....
ani jich nemusí být celá pyramida
:o)
Jiří
30.01.2011 20:53:00 | j.c.