Anotace: ...
Být němý a nic víc
jen tiše plakat do polštáře
za svitu voskovic
v mrazivém tichu od polární záře
to jediné snad smíš
to jediné co dovolí ti osud
když v samotě zas sníš
myšlenky temné jako hejna oblud
jsou ty co zůstaly ti věrné
když do mysli se tiše zakusují
přízraky kruté jako saze černé
oblaka po obloze duše plují
smíš navždy žít jen sám
a trpět z věčné touhy
nikomu nebýt znám
jen stín být pouhopouhý
jak on být nevnímán
za svého života
trýznivě nepoznán
zbývá jen samota
když ze všech krasavic
žádná tě nechce znát
ve svitu voskovic
můžeš jen umírat.
můžeš ale nemusíš. trápit se lze kdykoliv, ale k ničemu dobrému to nevede. proto se raděni vlastním smutkem snažím nezabývat.
29.04.2011 10:50:00 | Vlčák z hor
Smutek přichází a když odezní, pomalu jej vystřídá radost. To nám dává pochopit amplitudu protikladu a náležitě okusit, načerpat a vychutnat zhoupnutí nahoře.
15.02.2011 16:33:00 | ni.va
Buď němý - já budu Tvůj hlas
Buď zatracen - však já pak na márách
za Tebe poležím si
Buď smutný - já budu Tvůj dech
Buď zasněný - však já Ti pro poslech
zašeptám verše z římsy...
03.02.2011 12:08:00 | šuměnka
stín pouhopouhý
obrátit a zase žít
dýchnout čas plachetnic
a obeplout světa krasavic ST
03.02.2011 12:00:00 | Tanzania
smutně krásná báseň
01.02.2011 18:03:00 | xoxoxo