V koši voněla tma,
tak intenzivně,
jako černý pepř v nose...
a žolíci u lože žalostně plakali,
nevyužiti.
Všechny dámy, králové a kluci
Byli…
Ale nepřebíjeli se.
Jen král si občas
hodil korunou
na zem.
Panna nebo orel?
A zástupy křížů, srdcí, kár a pik
šly pozvolna dál,
na zlomených nohách.
K jámě proher,
do které se trhali na útržky,
aby je náhodou
dříve neroztříštil měsíc,
jako slunce
To eso, které je ve všech
orgánech času domýšlivé,
i když není srdcové.
Koukám, že špáďa zase řádí. :) Ani se nedivím, jsi skvělou inspirací. Máš tam moc hezká přirovnání.
02.02.2011 09:54:00 | Dota Slunská
A v deset se nenapiju. Na pomezí žolíci loží zem opanují, pane! Neste se dva!
U ní na zem? V mezanínu?
Inu, u ní.
Inu, funí na zem v mezanínu, funí...
I nu, funí.
Esenci sic nese...
Eso v nose nes on vose.
Che-che, všech? Ech!, che-che, švech? Ech!
01.02.2011 22:17:00 | Špáďa