Karty v tahu

V koši voněla tma,
tak intenzivně,
jako černý pepř v nose...
a žolíci u lože žalostně plakali,
nevyužiti.

Všechny dámy, králové a kluci
Byli…
Ale nepřebíjeli se.

Jen král si občas
hodil korunou
na zem.

Panna nebo orel?

A zástupy křížů, srdcí, kár a pik
šly pozvolna dál,
na zlomených nohách.

K jámě proher,
do které se trhali na útržky,
aby je náhodou
dříve neroztříštil měsíc,
jako slunce

To eso, které je ve všech
orgánech času domýšlivé,
i když není srdcové.