Bezejmenná

Kolik ran a slz mám ještě snést ?
než hvězdami nechám se svést.
Zapomenout na ten smutek,
zadupat ten zármutek.
Až se dotknu měsíčního kamene,
budou tu hrát zvony skleněné...
Zahalím se šedou šálou,
nasadím masku neustálou.
Masku šedivého stínu,
v očích stopy splínu.
Stříbrnou pavučinou budu tancovat,
schovaná...očekávat slunovrat.
Až mi do dlaní bude padat hvězdný prach,
nechám za sebou svůj temný strach.