Dotek
Dotek
Člověk, který přátelé nemá a neměl,
pro toho je důležité to, co ví, a to, co viděl.
Královna mého království odešla,
a snad už žádná jiná nepříjde.
Nechci se trápit,
nemůžu už milovat.
Ruka noci se mě dotýká,
dává odpočinout mé ztrápené duši.
V klíně mi hraje píseń o ženách, které milují,
takových, které neexistují.
Komentáře (2)
Komentujících (2)
Doporučit
Tisk
Zajímavé jak utrpení zkvalitňuje tvorbu.Přeju Ti potkat tu Královnu,která Tě bude věrně milovat napořád...krásná báseň v čase kdy mi je neveselo.Díky
13.02.2011 17:07:00 | la loba
Začlo to zakřiknutou duší, přes Naprostá tma,
Kolébka noci, Sídliště beze slov a Noční neklid
je tam vidět ten krásný rozpad osobnosti a fascinace nocí, tmou, kde jakkoliv vyhraněná osobnost pozbývá tvary. V téhle básni to je zajímavější,že se už formují příčiny, dostávají jména, tvary - ikdyž jen abstraktní. Vypadá to jako cesta k sebezáchraně :-) ale kdo ví? Život je krásný v tom,že člověk může v klidu skončit i na začátku cesty a s klidným svědomím ten největší poklad života - nechat stále neobjevený. Jaký poklad? - V této básni se ho snažíš formulovat - protože ho nějak cítíš.
02.02.2011 15:53:00 | dead-head
