Zádumčivá

Anotace: pár zádumčivých veršů z myšlenek, které se samy jednoho večera začaly vynořovat a vrtat v hlavě

život je plný šprýmů
ať už jsou schované
a nebo křičí v rýmu

ty myslel sis, že utečeš osudu
a osud utekl tobě
před očima
smál se, když ti šeptal
co by bylo, kdyby

a tys plakal, plakal...
a litoval své chyby

však už bylo pozdě
marné bylo lát a dávat plané sliby

(...)

lež nikdy nechodí oděna
v rouše Evině

Adam není Eva
světlo není tmou
a smutek je zla ozvěnou

i když ti lež nastavuje nahé prsy
věř, že z nich poteče jed
ten, kdo oslepen vidinou štěstí
se z nich napil
na šibenici zloby teď visí