Anotace: Když jsme pro něco pevně rozhodnuti, tak to uděláme...
Viděl jsem na střeše čápa,
chystal se skočit dolu
a neroztáhnout při tom křídla.
Pod ním stála spousta lidí.
Jedni byli velmi rozrušeni,
druzí naopak čápa uklidňovali
a ti ostatní mu jen nadávali.
Má vůbec cenu skákat mezi takový debily?,
pomyslel si čáp.
(Odpusťte, nemá zrovna vybraný slovník)
Otočil se a lehl si zpátky na komín,
kde se utápěl ve své depresi,
já šel dál.
Když jsem se v noci vracel domů,
málem jsem zakopl o mrtvého čápa…
ach jak kruté... jsou to jenom debilové, on si skočí, na čase nezáleží... prostě ho nechme být... ale zajímavé
02.02.2006 11:59:00 | Inies
Podle toho, co považuješ za formu básně.
Nemusí mít rým, aby jí byla.
Je krásná a něco takového se stáva bohužel denně.
25.01.2006 21:56:00 | Montynka
Zajímavý konec, ale opět musím říct, že to s básní nemá moc společného...
25.01.2006 21:04:00 | Manik