Co je to čas...

Anotace: (Rádoby-)filozofická báseň trochu... podivného charakteru...

Bloudím od západu na východ
a zpět, vysypávám písek z bot,
v tom písku zbavuji se předpojetí
jenž v srdci drželo se jako hrot
z šípu lásky a špinilo mne ani smetí.
Uhasnout vlastního života knot,
již stokrát zvažoval jsem a zvažuji
stále, když srdce své naivně zmrazuji.

Co vlastně je čas a proč se vleče,
jako dítě, když batolí se v kleče,
a natahuje ručky svoje k cíli?
Proč vlastně čas se nerozteče?
Zvolávám otázky své breče,
když slzy mé ztuhly v rampouch bílý,
jenž prorazily mého osrdečníku,
nyní svírám tu ledovou píku.

Ptám se, proč vlastně čas existuje,
když dle všech výpočtů by neměl,
proč tenhle prokletý vesmír oživuje
pak ale náhle jako bych oněmněl.
Na otázku jsem přišel s odpovědí,
čas totiž vlastně být nemůže
takže není, nejsou lidé bílí, hnědí,
žlutí, červení, nejsou trny ani růže,
nejsou ptáci, ryby, plazi, savci
žádní dravci ani býložravci.

A když píší tužkou tato slova, šeptám modlitbu svou k tuze,
aby na tento svět raději nepřišla mnou vytoužená deziluze.