V y š l a jsem 
 na balkón 
a jenom průvan odvážil se blíž 
 / v chvíli, s ohlasem
 ztratila pojem „shon“ 
 a jemně noci zeptala se; sníš? / 
Pár šifonových hadříků se roztančilo 
kol mého těla větru pro radost 
a mlhovina z knihovny 
jen zavoněla silou 
tabáku doutníku, toho, jenž byl tam host… 
v ústech měl výdech dvojslovný 
když zrak mu ulpěl v odhaleném místě 
nabíd´mi sklenku Hennessy 
načež jsem řekla; „jistě 
 neb nemám ráda otázky“ 
/ můj úsměv neznatelný byl 
 a podobal se recesi… / 
On vzal to napětí / co vzniklo / prostě za svoje 
Svět podíval se z druhé strany 
prošel ty metry pokoje 
příslibům smazal hrany 
myšlenky propustil 
 by proklouzly, kam chtěly 
Vykouzlil samostříl 
…a uvnitř nepokoje pokojně si střelil…