Rozhovor se zrcadlem

Anotace: ...Taková malá hloupost...trocha jemné ironie...

Pověz mi zrdcadlo,
pověz mi, opravdu mě opustí ?
Opravdu jsem tak hloupá a naivní ?

Jistěže Princezno a ještě Ti hlava šedivý.

Na důležité věci se tě ptám!!!
Jak můžeš odporovat Princeznám?

Opustí - neopustí.
Je to problém a není jediný.
Něco se změnilo,víš?
Už nejsi bez viny!

Jakou vinu mám ?
Pořád ho volám,píšu,vzkazy posílám?

A to je vina Tvá !
Myslíš si, že tim jsi mu pomohla?

Zasmušile stojí princezna.

Dej mu chvíli klid !
Ať může si své myšlenky sám utřídit!
On je ten, kterému bude líp,
když přestaneš ho volat
a o jeho lásce snít!

Ale to pak bude smutný a sám ?

A o to právě stojí!!!
To ti povídám...

Když jsem veselá,tak mu vadím ?
Když pláču žalem,tak to kazím ?
Mám tedy lhostejná být ?

No,to nevím, to by nemusel pochopit.

Tak jak ho potěšit mám ?
Nechci aby zůstal sám ?

Myslela jsi si snad ,
že mohl by Tě i mít rád ????
Bože, naivní husičko.
A ještě ke všemu jsi přestárlá maličko!
Navíc on nikdy nebude sám.
On není ten, co podlehne starým Princeznám.

Teď mě ale urážíš !
Teď trochu přeháníš !
Asi nevíš že moc mám ?

A jakou Princezno zoufalá ?

Mohu Tě rozbít, mohu Tě otočit!

A koho se pak budeš ptát ?
Od koho radu chtít vyžádat?
Nemáš nikoho jiného.
Žádného muže milého.
s kým budeš večer uléhat ?

Se studeným střepem ???
Nenech se vysmát celým světem...

Pak rozbila to zrcadlo.
Z výšky na zem dopadlo.
Tisíce střípků se smějí ...


A zůstala sama v tichém zámku.
Daleko od lidí i od skřivánků.
Jen oheň v krbu plane...
Je zmatená a dlouho živa nezůstane...