Komíny ty trčí mlčky pyšně vzhůru
jak houby v lese šikmých střech.
A každý z nich by vydal vzdech
po kouři, po kouři
co vystoupá z nich před bouří.
Před bouří, hromem, bleskem
zemí chvění,
ta touha věčná lásky chtění
ve dvou.
Jen pozorovat komíny.
Snad se z nich občas
zakouří...