Má paměť je jak mezihvězdný třpyt
jen teleskop tam nedohlédne
nevlastní silný reflektor, a co mohu pak chtít?
Bez světla kůra stínem vždycky šedne…
Má paměť je jak poklad zakopaný
jen mapka k němu rozpitá
co na světle se vlní. A pak rány tupé rány
Můj obal je pak bedna zrnitá…
Má paměť je jak atol pod mořem
jen potápěč se často fláká
Nemá dost vzduchu, a pak vem kde vem?
Dost často bývám za hlupáka…
Má paměť je jako vlasy,
vypadává čím dál víc...
Co jsem dělal předevčírem?
Dnes už nevím zhola nic.
Zato jak jsem řádil v mládí,
vzpomínám si ještě teď
přesto, že ten čas tak pádí,
přesto, že jsem téměř kmet.
19.02.2011 21:03:00 | Špáďa
Má paměť je jak mezihvězdný třpyt
jen teleskop tam nedohlédne...
zajímavé moc zajímavé....S.T.
18.02.2011 22:26:00 | ZILA78
To romantik;
sama k sobě jsem jízlivě ironická
a Tobě děkuji za skvostný komentář
a je mi blízká tvář, co popravdě je lidská
tak klidně souhlasně se tvař :)
18.02.2011 19:22:00 | šuměnka
Má paměť mne zvolna opouští
a mizí v nenávratnu
skrývám se tajně do houští
jen sem tam drápek zatnu
jiný drží prst svůj na spoušti
Chce se mi s tebou souhlasit, ale jak to udělat, abys nemyslela, že jsem jízlivě ironický? :o))
18.02.2011 19:08:00 | Zasr. romantik
ST za velmi dobře veršovanou sebekritiku :-D , moc se mi to líbilo, budu na tom podobně...
18.02.2011 16:25:00 | Verena
tak to poznam, pamet vie byt potvorka :D paradne si to vlozila do basne :)
18.02.2011 14:45:00 | Lucerna
V paměti zahalené
příběhy včerejšků
Poklady uložené
pro úsměv příštích dnů
18.02.2011 08:35:00 | labuť