Anotace: mírně nadhledová, ale kdoví co vlastně skrývá... ženy, partneři ... otcové ... (muži, partnerky ... matky?...) není to klišé, ani otřepané psychologické zjištění, jak jinak bychom mohly-i žít tady na (matce) zemi a hledět do (otcovských) oblak ? ...
Sbírka: Inspirováno ...
Kdoví, kdo koho vlastně vyčerpává
třeba já tebe, abych mohla tvořit?
z mlčení vše možné nořit?
..
když to nejde
dvořit
se
a mít
vše na míse
na podnose před sebou
a za sebou
a za námi
všechno jako .. Zemi stvořenou
prostřenou
před našimi nohami
/ je jedno jak to má být správně česky
nehleďte nať, třesky plesky /
takže jak to máti měla dát-i?
nevnímat-i
a karty znovu zamíchat-i ..
bodec
"Co tam vidíš?"
zase otec
.
.. nevyhneš se ..
...
no, tak to MUSÍŠ být ledo-borec ...
roztavit láskou srdce skály kámen
nebo je TU s tebou ámen
a šupitó do dalšího kola
JÁ už volá hola HO-LA ..
říkám mu sice; tati
ale doufám, že On je vlastně žena
a že ta teze platí
a my vyšli od ní z pléna...
22.02.2011 14:18:00 | šuměnka
Taky Nezmary poslouchám několik desetiletí, občas zajdu na koncert (to není k tvé básni, ale ke komentu "když nad ránem ozvou se kohouti, to už nemá cenu jít spát")
Jo a tvá tabáseň má takovou svěží sklatbu.
19.02.2011 09:59:00 | René Vulkán