přistávací...

oceán vesmíru
vyvrhnul mou ponorku na břeh
jako láhev od sektu
a já neomylně zamířil
do svatyně
šestákového biografu
jedné sekty
co vzývá matná zrcadla a geometrii
abych mohl projít membránou
do vlnitých pouští...

doslechl jsem se
že je v nich levně k mání
pancéřové věžní kvítí
jsem totiž antikvář
s bohatou sbírkou
vycpaných raptorů
ztracených identit
venkovských balíků
co kontaktovali ti z hvězd
několika druhy lochnesek
pár dušemi
z medicimbalů
štosem zapomenutých pamětí
i souborem nejoblíbenějších
konspiračních teorií...

ležím na zemi
jedna kytka vyrůstá z druhé
jako zikkurat
a přemýšlím v představách
proč nemám obyčejné starosti
třeba s chřestýši
nebo kanibalistickými hippíky
když tu náhle
se zvířilo hejno špon
a na vyleštěný povrch
dosedl bzučící gyroplán
těhotné vážky..

vystoupila z cínového banánu
co vypadal jako křídlo
ohnuté do bumerangu
a já zapoměl na hady i maniaky…

gotikou zraku
rozprostřela
zvýšenou aktivitou jádra
jasnost rostoucího koma
na plechovou plochu...

záblesk na kovu
mého neozbrojeného oka
vstoupil do pozadí hlavy
a zúžil se do jedné vlny
dlouhé pravděpodobnosti...

byl jsem už téměř s ní
v těsném objetí
prakticky uprostřed
a slyšel jak šeptá
to jsem přeci já
tvá dodavatelka snů...

pak mne omráčila
blízkost ocelových faktů
a také
výskyt bušícího orgánu
na neobvyklém místě
takže
jsme se minuli
ve zvláštním rauši
jako by se naše pohledy
nesměly setkat
tak zas někdy naskle
mé Cuore
Budoucnosti…