poprášená moukou...
poprášená moukou...
ve starém mlýně
u dvojitých dveří
s kovanou petlicí
deštníkem lopatkou na popel
opřenými o veřeje
a vyřezávanou truhlicí
plnou daktyloskopických linií
co v ní zanechali mlynáři
pekaři a alchymisté
se stropem
temným jako hora zevnitř
podpíraným sloupovím
z bříz bělokorých
tančících se stíny
usazen v křesle
potaženém bordó sametem
hlavou opřenou o ruku na stole
kde postávají baňky lahve křivule
a mísa s ovocem
listuji knihou Splendor Solis
mezi koleny...
ticho narušuje jen praskot zdí
promazaný a natažený tikot
stroje věžních hodin
a protahující se švestkové harmonium...
když tu náhle
po schodnicích
z letitých pražců
zavěšených na řetězech
sešla žena
s kobaltovýma očima
ústy od borůvek
a moučným přelivem ve vlasech
co ráda ochutnává rána
jako vítr co se stáčí
z horských štítů
a vytváří tvůrčí energie...
ničemu z ní nerozumím
vůbec ničemu
já ani nikdo další
ale jednou přijde den
kdy na to přijdu
a uvidím v ní to
co nikdo jiný
z vášní smíchaných
v neviditelném tyglíku...
usmála se pohledem
že by jím roztavila kámen
a rozpustile povídá
zahrajem si pexeso?
s tebou vždy
má Primo Materio...
Komentáře (7)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk
Ona modrobílá 00víla
nejvyšší kvality...
ta velmi často láká bandity,
co tiše skrytě hledí,
na sametu sedí,
a poskytují nedotyky.
Pozor na ni !
22.02.2011 19:54:00 | spare
..poprášená moukou...stačí fouknout.....
...a je to vlastně Eva..z Adamova žebra... :-)))
22.02.2011 16:28:00 | isisleo
L i s t o v a l
„Sluneční září“
Spíš posvátně si s těmi listy hrál
sledoval, jak se pergamen
i barvy jasně tváří;
v titulu Modrý erb s korunou zlatavou
tři černé srpky Měsíce a Slunce nad hlavou
u Tajné fontány byl dvojí vodou sjednocen
pak v první traktátu zas sucho s vlhkem spářil
ve druhém už byl Slunce král
s královnou Měsíce / zástupci mužů, žen
a v třetím Horu ozářil svou Hvězdnou svatozáří
spojení nebe se zemí / nutnost i recitál…
u Zázračného stromu tvořil střed
/ těm dvěma protivám /
Otevřel nebe, rosil zem, co voněla jak med
by muž na sedmém poschodí,
ratolest rozdával…
Na rozpuštění krále též byl víc než vlhce sám
/ což se moc nehodí /
však obnovení s holubicí oku lahodí
Mohli žít spolu navěky, tam kde jitřenky chrám…
nicméně stal se mužem černých skic
Měl hlavu červenou
A žena, co má krásnou líc
i něhu tušenou
vede ho k stupni čistoty
až k výši nebe na soutok
/ na zádech perutě zlatavých pavích ok /…
A listoval by dál…
A byl by, čím by chtěl…
• kdyby ho tikot neprobral
• zvuk kroků nezazněl
…tak zvedl hlavu k ní, zeptal se; „co Ty tady??
Dáme si backgammon? Chci k Tobě do zahrady…“
* * *
zde bych chtěla zvlášť poděkovat za otevření nových obzorů...
22.02.2011 15:33:00 | šuměnka
fouknu trochu mouky
mezi stránky knihy osudu
nakrájím pár krajíčků
z podvědomí
a lopatek mlýna
ta zima přeje pečení
i stavění
vzdušných zámků
v altánku volám si
pro radost
kde jsi..Geralde
je čas odložit štít...
22.02.2011 12:31:00 | Mbonita
