Nezlomíš

...nemáš tvář svého syna
ta tvá podobá se tváři fauna
místo světla
potměšilost...

tvému smyslu pro humor
jsem přestala rozumět před lety
pane

tu sázku
jsi uzavřel beze mě
ale zatím nevyhrál
ikdyž to kolikrát bylo na hraně

zlomit mě?

je vidět žes nikdy nebyl člověkem
věděl bys že zlomit ženu
není snadné
věděl bys že největší slabina
je v její síle

bolíš mě
často
v nádechu
kdy se mi dechu nedostává
v básni
v doteku provázků osudu

proč dáváš mi sny
když po chvilce úlevy bereš i s úroky

co zbyde ti

až se zlámanými kostmi
vzdám odvahu k žití
a místo pocty tvému jménu
prokleju toho ďábla v tobě..

ještě jsi mě nezlomil
ještě mám víru
v lidskost tvého vyvoleného
ještě se směju a jsem šťastná
tobě navzdory...