Anotace: ......omlouvám se všem.....a tobě děkuji za blízkost
Mlčím
daleko od lidí
zatoulaná sama v sobě
přemýšlím
bitvami s nepřítelém
v roli mého vlastního JÁ
ztvrdlá
na prach
poutník se stále stejným
obzorem za okny vědomí
stavím
vzdušné hrady
z písku
na pevnějším základu
učím se být sama sebou
bez potřeby pomoci
s nutkavou žádostí
naučit se vnímat
skrz každý nádech
bez drásajících básní
vypovídajících o mé skutečnosti
chci prostě být
ženou na plný úvazek
ne smutkem zbaleným
do úzličku pozlátka
"ZVLÁŠTNÍ"
to já přece jsem
i bez pláče
a siláckých řečí
jak se mě nic nedotýká
už nechci
přátelům brečet na rameni
z toho že zoufale potřebuju
najít vyrovnanost
káva se dá pít
i se smíchem
dámské jízdy
nebo moudrými řečmi
o hokeji nad pivem
s kluky
mlčím
a mé mlčení má ten nejkrásnější důvod
učím se znovu žít
Jsi žákyně moudřejší učitelů
kantorů z předchozích životů,
co řekli sobě: sám si stelu
a zapletli se do plotů...
23.02.2011 18:49:00 | Špáďa
Řekl bych, že je to terapie mlčením, doprovázená psaným slovem... krásné.
23.02.2011 13:27:00 | vánek
Lucíšku, hodně zamyšlenkové a hlobavé dílko, tvé dlaně stvořily... snad srce s citem právě takto Ti hovořili. ST!
23.02.2011 12:06:00 | NikitaNikaT.