...
celý den bloudím zahradou
a v květech zmrzlých
cítím Tvou vůni,
za tabulí skleněnou
touhy mé řvou
a vyjí na koláč zářivé luny
...
bolavá květenství,
dalších dní všedních,
rostou tu
nikdo však do vázy
nikdy je nedá,
dnes vím ,že bych neváhal,
stál za to by i ten hřích,
vždyt žít život bez lásky
moc dobře se nedá
...
na bedně vzpomínek
tiše tu vrávorám,
smyčka se s myšlenkou
každičkou svírá,
uprostřed nejbližších
tolik jsem sám,
snad od kroku do prázdna
drží mě ještě...
...má víra?
po čase jsem se vrátila k této tvé básni...
smutek a bolest ji činí krásnou a přitažlivou...
každý z nás občas stojí sám... uprostřed milovaných
tato vnitřní samota nám dává možnost nahlédnout,
čím jsme skutečně bohatí... díky ní můžeme vidět,
v čem spočívá naše velikost a smysl našeho bytí
27.09.2011 07:53:00 | Jasmína zatoulaná z hvězd