Démonem v duši,
andělem v tváři,
však přesto stále člověkem,
kdo ticho ruší,
když naděje září
a jak ubíhá věk za věkem,
v bělostných mracích
mé srdce chladne,
tělu stáří nastává,
duše se ztrácí,
tvář chřadne,
však lidskost, ta zůstává.