Sednout si na koleje
a sledovat mráz, jak po pražcích se vozí.
Nikdo ti nedoleje
(sklenku vína),
byli jsme bozi
Tmou se snáší mlha
a nechce, NECHCE se jít domů.
Jen naděje marně šplhá,
ač věčně v splínech tonu.
Proč smutno je mi,
když lidí kolem je fůra!
Zase sama mezi všemi.
Život jako věčná túra.
Bez cíle...