Jako by vzal mé srdce do dlaní,
vetchý stařeček a stiskl je bez ptaní.
Ten náhlý pocit hrozné úzkosti,
který se tak rychle v srdci mém rozhostí.
Tento pán si se mnou takhle zahrává,
na vybranou mi příliš nedává.
Jeho staré ruce už moc síly nemají,
přesto tohle s mým srdcem dělají.
Zahleděl se v ten sluneční jas
a pak mé srdce mi vrátil zas.
Jakou asi cestu mi hledá
tenhle senilní děda?
Cestu musí hledat si
jenom samo srdce,
někdy za hluboé tmy,
ondy za světla Slunce...
27.02.2011 20:45:00 | NikitaNikaT.