v marcích...

slyšel jsem o ní
z vyprávění
že je chladná
nervy má z legované oceli
a kromě cvičení
ji snad nic nedokáže zrychlit
tep víc
než o jeden úder
za pár minut...

to mě láká
rozhodl jsem se
najdu ji i když vím
že usíná s mrazením
tam kde jiní vítají slunce
protože dobrodružství
můžete zažít
jen s velkou nadějí
na neúspěch...

prošel jsem mnoho obloh
prostudoval hodně
předloh i záloh
až jednou konečně
zahlédl jsem jak si hraje
s malou medailí
řádu maltézských rytířů
s nápisem pour le mérite...

v její tváři bylo něco
nevinně dětského
ale s očima
co nejspíš byly doma
na dně příkopu
Mariánského...

nahnul jsem se k ní
a něco jí řekl
nevzrušeně usrkla
za skleněné fióly
nějakou tekutinu
sépiové barvy
zřejmě extrakt z šanty
pak mlčky rozvířila dlaň
a já hleděl tam
kam i ten kavalír přede mnou
do nedozírné temnoty...

ovanul mne ledový dech
ve spáncích zakvíleli
moskyti agónií
já ale nedbal
a nastavil proti ní
tu svou...

torzní napětí přeskočilo
jako něco nezkrotitelného
jako slabiny štvané laně
v hlubinách lesa
co se zachrání
před medvědem
šíleným skokem okamžiku
přes zívající ústa rokle...

jiskra se rozhořela v plamen
který postupoval
jako tekoucí rtuť
vzhůru její paží
a já se díval
jak žárem odkrývá
taje...

pak si stoupla
en pointe
a zašeptala
vím že máš rád oříšky
mám pro tebe klepeta
/to není slang pro pouta/
na louskání
abys ty vnitřky
mohl ochutnat...

je prostě prima holka
ovládá transmutaci klima
a to co má v hlavě
umí používat....