V bosých rukou a na nahých ramenech
vítr vyfoukal malá jezírka něhy.
v zrcadle věčnosti pálíš se v plamenech
jen tlukot srdcé a tichounké povzdechy
Doprovází tě stále ten malíř a umělec,
jež z ničeho tvoří dějiny.
Na dívčích tvářích posvátný rumělec,
a v ústech sladké maliny.
Jak Madonna pozvedá svůj výraz bytí
v ruce třímaje pro štěstí čtyřlístek
v závoji myšlenek života toužíš se mýti,
zmýt stopy všech svých bolístek.
V bráně stáváš a koruna výrývá nové
jizvy do bílého tvého těla
Výhra a prohra - vidiny pouze snové
střední cestou vždy jít chtěla
stačilo jí to ...
trochu mě už bolej kolena tak vstanu, jo? moc se mi to líbí a říkám že nejlepší co sem dneska čet. sem rád za to, že sem na tvé dílko narazil. nalákalas mě. musím si tě přečíst. jo 100. ahoj
27.01.2006 19:10:00 | kulishak
pěkný - fakt dobrý je začátek druhého verše...mimochodem - ještě jsem ti to asi nepsala - máš bezva napsaný profil, tím sis mě získala:o)měj se
27.01.2006 15:50:00 | Markét
Krásná, rozněžnělá.U mě 100. Jo mimochodem, to s tím jezírkem se mi taky mooooooooc líbilo.
27.01.2006 15:01:00 | Epona
pěkná básenka, promiň, že teď skoro nekomentuju, ale moc se zde nevyskytuji, jinak dnes za plnou
27.01.2006 13:25:00 | Kubino 2
O5 nice, víš o tom, že čímdál víc píšeš skomplikovaněji... ale pořád pěkně. Btw. v soutěři z češtiny, jak si psala si byla druhá, gratuluji...
27.01.2006 13:17:00 | D.Angel