skvrnitá

Jdu tančit, jdu se bavit,
ale nejsem veselá
a bojím se,
že až zhasnou světla,
dotančím na půldruhou dobu
do voskovanýho sálu, kde..

.. rozpadnem se do nicoty a vše, co bylo dobré
se nikdy NIKDY víc nevrátí...

/Odcházíme./

..a pan B. mlčel a neřekl jediný slovo útěchy
- jediný pateticky tupě něžný slovo, kterým odbíjí
kyvadlo srdcovitý pozdní hodiny před..

.nikdy nikdy víc se nevrátí..

perspektiva noci, života
ubíhá
někam pryč..

/zhasnou světla.. nevrátí.. možná navždy, možná navěky.. jdu tančit.../

..ale bojím se, že..!

..strach, hrozící stařena:
prořídlé vlasy na skráních, nezkrotně uzlovitý ruce, ohnutý záda, který nenarovnáš,
oči, oči a rty vyschlé, vysušené ošklivou nesnesitelností...

..odcházíme, prosím!!!
dřív
než
světla.......
.

...vítr opřel se o tmavou trávu pod jinovatkou.

- ticho po pěšině...
.