Oblečen do tváří

Stékám
po všech Tvých realitách,
co se Ti houpou na očích.
A může jich být tolik jako hvězd
- cesta, jež nikdy neskončí.

Neprolomím Tvůj led.
Ani Tvé ticho
myšlenkami.
Radši spolknu jejich trpký tón.
Chutná jako jed.

A můžeš stát ve vlastním stínu,
můžeš ukrást slunci den,
otrhávat kopretinu,
býti láskou podveden.
Můžeš doufat v zapomnění,
hledat cestu, kudy dál,
pátrat po tom, co už není,
naučit se spolknout žal.

A s klidem
ve všech svých tvářích
proplétej lásku s nevděkem.
Dokud cit Ti hoří v srdci,
stále budeš člověkem.