Mozaika prostých vět

V soudobém nitru
čí jsi?A čí jsem žena?
Roztoužená
v obálce zalepená
pohltím tmu
rozlepím papírové draky
na kousíčky
poskládám mozaiku
do světových stran
bez zábran.
Nechám se unášet kam?
Až na pokraj.

Tam na pokraji vášně
znáš příběh
znáš mě...
Kde jsi?A kde jsem já?
Vystřižená z plakátu
dýchám v oblacích
v parné mlze
s duhou se vytrácím
barvím květ
do prostých vět.
S divokou hřívou
ve větru vlaji
a svádím svět
ke zvonkohře.
A v poli z vlčích máků
spíše sním
spím-li s ním
zní tiše křídla ptáků.
Kde jsi?A kde jsem já?
Vybarvená od života