Můj!

Anotace: ...děda...zemřel, když mi byly dva roky...pár let mu byl domovem Jáchymov...pár let strávil v místech, která byla plná nesmyslné pomsty....a já jsem ho nikdy nepoznala a strašlivánsky mě to štve!

Tam někde pod hrudníkem,
kde tluče mi srdce.
Je ukryt člověk s otazníkem,
co svázali mu ruce.

Měl být mi blízký,
ale já nestihla se ptát,
dřív se vylil život z misky
než rozum stihl připlavat.

Všichni ho znali,
jen já neměla to štěstí.
Krásně o něm vykládali
a já zatínala pěsti.

Byl můj a nejvíc můj!
Vždyť on by jistě rozuměl mi.
A já bych chtěla stůj co stůj,
poznat ty rány necitelné šelmy.

Nevěřím na osud,
ale „jen“ v tajemství Boží.
Tak padá na mě stud,
věřím, že píseň pro nás složí.