Múze

Jsem pouhý začátečník,
co tužku v ruce, jako větrník třímá,
slovo mnou psané nikoho nedojímá.
Ani vítr mi nepomáhá,
má Múza nelíbá mě
asi se zdráhá.
Váhá,
zda zasít do mé duše sémě.

Pomalu píši na první řádku....
ale takhle né, to zní divně.
Muchlám papír a zas od začátku,
jak jen použít verše vlídně.

Krvavý pot stéká po tvářích,
nepřestává brusinek proud.
Každičká myšlenka je bolestný vpich,
dělová salva kritikův soud:-))

Tak líbej mě Múzo a nikdy nepřestávej.
Odevzdávám se ti celý.
Ne, nejsem tak smělý,
vždyť nikdy jsme se neviděli.
S otiskem Tvých retů,
vykřičím celému světu,
ve stejných slabikách na koncích řádků
slova vlídná i smutná,
ostrá i krásná,
životu na památku.