Neodcházej

Mnoho let je tomu,
kdy jsme se potkaly,
do stejné lavice usedly,
slova učitelů hltaly.

Bylo nám krásných 15let,
otvíral se před náma svět.
Na střední jsme studovaly,
bezstarostný život měly.

Po matuře jsme se rozděly,
práce zavála nás v jiný kout,
málo času na setkání,
nepřetrhaly se svazky pout.

Na návštěvy jezdily jsme,
rodinu s sebou braly.
Nebo si psaly,
telefony potýraly.


Odmlčela ses, sraz byl bez tebe,
telefon byl němý - u srdce mě zebe.
Přišla jen krátká SMS-zákeřná nemoc
opět drápy do těla zaťala.

Večer mi Tvůj manžel volal:
"Nezabrala žádná léčba,
mizivá je naděje,
metastázy zžírají ji- chce do nebe.

Chce tě ještě vidět,
než oči zavře naposled.
Přítelkyni se kterou,
prožila mnoho krásných let".

A tak prosím Pána boha,
nech ji ještě žít,
udělej třeba zázrak
a nenech ji odejít.

Maruško, nevzdávej to ....jedu za tebou.