Bráníš se přetvářkou
zaprášená v úzkých chodbách
vlastního libida
nespokojená s porážkou
v růžových clonách
divokých moří bez kormidla.
V žilách a tepnách peřejí
unáší tě teplý Golfsky proud
vlahá jako sobotní ráno,zášť zasejí
do kamene tvých vymletých vod.
Skalnatý výběžek tvého osamění
jako rozsedlina
v tvém srdci splav
hříchy a lásky do tebe zkamení
jako usazenina
kal co vyvře v graf.
Tvých úspěchů a neúspěchu
milenců a ctitelů
co věnovali ti svůj čas,útěchu
a kulky slepých výstřelů.
Co nedopadly na úrodnou zem
a do vykopaných hrobů
beze jména pohřbíváš
svá nechtěná vzplanutí
kdy start vztahu je i dnem
hluboko jako čin v kovu
se přehříváš
krkolomný skok bez perutí.
Stále sama
jen ty a tvůj stín
silná v citech vyzrálá dáma
ale prázdný klín.
"Stále sama
jen ty a tvůj stín
silná v citech vyzrálá dáma
ale prázdný klín."
- ač tatok sloka se mě a tím nemyslím, kohokoliv jiného, jen ve svém okolí, někdy smutek zabolí... netýká, přesto Ti dávám veliké ST!*** neb je to víc než výstižné a trefné... Bravo!!!
20.03.2011 09:21:00 | NikitaNikaT.
Ta se Ti moc povedla ze Života střižená i když smutno z té básně na mne dýchá....Život není vždy růžová zahrada.
18.03.2011 12:44:00 | Sweet KiWi
život je někdy hyprbola..jindy parabola...
a svět žen je složitý..jako svět mužů:-)
18.03.2011 08:20:00 | Mbonita
Stále sama
jen ty a tvůj stín
silná v citech vyzrálá dáma
ale prázdný klín.
Je mi jí líto
18.03.2011 08:11:00 | Kars