Naděje.....

Příroda se do jara probouzí,
zima nás naposled zasněží.
Slunce, když z pod mraků vykoukne,
všechno kol sebe zahřeje.

Mě je však zima a slunce nepomáhá,
bolest je ve mně zachumlaná.
Smutek mě zabalil do svého hávu.
Dnes v oblacích nenosím hlavu.

Maruška před očima se mi ztrácí,
je jako věchýtek, lehčí a lehčí.
Dáma v černém u hlavy jí stojí,
svíčka dohořívá, kosa se rozkomíhá.

Zbývá jen zrnko naděje, že se to změní,
láska a starostlivost snad vše změní.
V registru její jméno září červeně,
hledá se dárce kostní dřeně.

Krev nechala jsem si odebebrat,
možná se stane zázrak
a svou dřeň budu moci dát,
snad tobě a nebo někomu – život darovat.

Smrtko, nebruš kosu a pár dní posečkej,
dej nám ještě náděj a nespěchej.
Svíčka ještě hoří, leč plamínek skomírá,
Maruška není jediná, kdo stále doufá – v zázrak.