Rekviem za lásku

V ohybu životní
Spirály měníme směr
S každým okamžikem,
S každým kuropěním
S každým pocitem
A každým mizícím víkem
Od potenciálního východu.

V pohybu pilotní
Dráhy osudného běhu
Se snažíme manévrovat
Mezi ledovými vločkami sněhu,
Který se začíná vynořovat
V nečekanosti jarní
Atmosféry bojového předvoje.

Před létem se rozhoduje
O tom, jaká úroda
Nakonec to bude.
A kdo dnes ví, kdy čekají
Nás období sucha nebo dešťů?

V záplavách srdečních
Záchvatů slyším lámání
Na kousky, přinášející
Sebou úsměvy chtěných
Či nechtěných zklamání.

Přestalo jít o víru,
Přestaly existovat sliby,
Už přestaly se počítat
Dokonce i všechny chyby
A zkratování systémů.

Přišlo i na uvažování o smíru,
Když na záznamníku
Tlačítko delete bylo stisknuto.
Ale bohužel zůstaly stopy,
Které zapsaly se příliš hluboko
Na to, aby mohly odeznít
Jako symfonické noty
Rekviemu za lásku.

A tak nezbývá než začít
Popisovat znovu řádky
A s nimi všechny meziřádky
Další kapitoly, která nejspíš
Již nikdy nebude stejná
Jako ty předchozí.

PS: Hovory odchozí
Předčasně vymazány byly.