Poslední rozhovor

Anotace: ..aneb když mi bylo třináct, psala jsem líp než teď a stejně tak nemohla pochopit, proč museli zabít i ty lidický děti.

"Kde je můj tatínek?"
"Neplač maličká,
uvidíš zas tatíčka.
Pojď, už jsou tu, musíme jet!"

"Kam že to jedeme?
Jak se to tam jmenuje?"
"Chelmno, princezno.
Neboj...Nevzdávej se naděje!"

"Kam chodí ty dětičky?
A proč nejdou ven?"
"Nevztahuj k nim ručičky,
je to jen zlý sen!"

"Proč tam máme taky jít?
Proč nás nenechají žít?
Bude ze mě andílek?
A budu mít pár křidýlek?"

"Neplač miláčku,
uvidíš tatínka! A mamičku!
Sbohem broučínku.
Měl jsem tě rád..."