Modlitba pro poezii

Anotace: ...občas mé srdce burácí a vnitřně mi bez krve krvácí...občas jsme nemocní, slabí a střelení...bezmocní toulaví na pláni jeleni...ztracená, zmatená, občas jak kvítek když uvadá...jediná, znatelná, slova co mysl mou napadá...útočiště, kam se ráda vracím...

***

Sytě bělavýma očima měříš.
Jsou jako dvě zrcadlící se sklíčka.
Jak surová jsou s tebou rána.
A chraň Bůh i večery a noci.
Ach propánajána.

Snad občas uvěřím, že ty věříš.
Když desatero proklouzne ti zpod víčka.
Na pranýř životem lacině odevzdána.
V okovech na nohou. Bez pomoci.
Odříkám si tě zrána.

***
Bezmocně vyrytá do duše inkoustem citu.
Zjevení, jež skutečně málokdo zří tu.
***

Pero se míhá. Myšlenka neváhá. Nelení.
Šlape mu na paty v záclonách vzezření.
Tu náhle zbrzdí se. Zastaví. Zcepení.
Vítám tě. Pojď. Mé jediné zjevení.