ZA OPONOU

Čepel tvojí zrady
má štiplavou příchuť
zasunutá do páteře
společného života
naše vítězství a pády
otevři!tak se přisuň
ukaž mi soupeře
prázdná je samota.

Údery do zdi
a střepy talířů za oponou
teď je to na vždy
ani otázky už nám nepomohou.

Měsíc pozřel sám sebe
s kakaovou polevou noci
v peřinách hledám siluetu tebe
ale jiný má tě v moci.

Ještě cítím vůni parfému
studíš jako sníh
Ladovy na obraze
když balila jsi si věci
jako nejistota žen v harému
která z nich
vyjde jako hvězda sultánovy na obloze.
život je krásný,keci!

Cítím se
jako studené maso na háku
bez dechu,citu,tepu
cítím se
jako klášter žebráku
co už nemá pro ně suchou deku.

Jen řeči a útěchy
ale ty nezhřejí
jako víno z krabice
jen úšklebky a posměchy
vypadl jsem z kolejí
přímo do popelnice.