Srdce mi puká při pomyšlení
Na luznost mojí existence
Trocha smyslu na ní není
Jak na budoucnosti odsouzence
Odsouzence k věčným mukám
Taková je i má budoucnost
Svůj krk nabídla bych cizím rukám
Ať navždy ukončí tuto mou trapnost
Nevím proč je tato nuznost životem zvána
Vždyť ten můj život ve mně bobtná
Jak zahnisaná rána
duši drásá a mozek mučí
Se ctí bych svůj život, tuto krásu krás
Potřísnila močí
I smrduté lejno bych si přichystala
Pro mé zářné zítřky
Pak bych už jen spočinula
U hřbitovní zídky…
Nevím zda je to smůla, mě to spíše těší...
Ano, depka to byla poměrně silná, ale už to mám za sebou...
27.03.2011 20:05:00 | Lady Contemptible
Depresivní literatuře nemohu odolat, ale já jsem prostě obdivovatelem a amatérským spisovatelem kované normy. Verše někde pokulhávají, jinde jsou příliš okoukané, ale takové věci dělám i já... No, supertip dávám jen věcem, které mne opravdu praští, nebo nováčkům tady na serveru když napíší něco co celkem ujde... ty máš tu smůlu být v mých oblíbených autorech, které soudím přísnějšími měřítky... takže Tip.
27.03.2011 15:35:00 | Trystan ap Tallwch