Stín na zdi

Ze zdi
se mi směje!
a
na mě se kření!
můj stín.
Ta černá mrcha!
Ví,
že se nikdy nic nezmění,
že sotva kdy bude líp.

Však já mu ukážu že mám mysl zase zdravou
že jsem našel cestu zpátky
do pohádky.
A tak,
-už přede mnou prchá!-
rozběhnu se nohou pravou
proti němu hlavou
na mě jsou totiž všechny běsy krátký!